Klub chovatelů ovcí plemene merinolandschaf

Bezrohé jemnovlnné plemeno s kombinovanou užitkovostí, bylo vyšlechtěno v jižním a středním Německu zušlechťovacím křížením místních ovcí (vlámská, dolnorýnská, zaupel) se španělskými a francouzskými merinkami v letech 1786-1924. Tyto ovce byly merinkami pouze zušlechtěny, aby neztratily důležité vlastnosti pro kočovný způsob chovu a košárování (chodivost, odolnost, mateřské vlastnosti). Od roku 1924 se plemeno chová v čistokrevné formě. Toto plemeno do roku 1950 známé pod názvem ovce württemberská se v minulosti podílelo na vzniku 13 plemen, včetně ovce alpské bílé. Díky své přizpůsobivosti bylo exportováno do 19 států na všech kontinentech. V Německu je nejrozšířenějším plemenem (40 % z celkového stavu ovcí). Je rané, odolné, velkého tělesného rámce, chodivé. Vlna bílá merinového charakteru, sortiment AB-AB/B (25–28 m). V populaci je povoleno 20 % jedinců sortimentu A a 10 % jedinců sortimentu B. Rouno je polouzavřené. Hlava je dlouhá, klínovitá s typickou kšticí. Bývá i bez obrůstu vlnou. Uši dlouhé, široké, svislé. Hrudník je hluboký a přiměřeně široký. Trup dlouhý s pevným a širokým hřbetem, dobře klenutými žebry a dlouhými hlubokými boky. Záď je dlouhá se širokou pánví, vnitřní a vnější kýta dobře osvalená. Končetiny jsou ve srovnání s merinem delší, spěnkové klouby pevné, paznehty středně tvrdé. Nepřípustné vady jsou rohy, obrůst obličejové části vlnou, kožní záhyby, výskyt pigmentu na těle. Zvláštností je asezónnost říje (téměř celoroční plodné období). Jehnice lze při dobrém odchovu zapouštět již v 10 měsících věku. Předností plemene je nízký výskyt tuku v jatečných trupech vykrmovaných jehňat a proto je lze vykrmovat do vyšší porážkové hmotnosti. Bahnice se vyznačují velmi dobrými mateřskými vlastnostmi a mléčnou užitkovostí. Je nutné konstatovat, že v rámci plemene se s úspěchem chová plodná linie bahnic odvozující svůj původ od plodného plemene booroola, ve kterém je mimořádná plodnost fixována na geny vysokého účinku FF. Tato linie se vyznačuje velmi kvalitní vlnou a je adaptována na maximální využití pastvy oplůtkovým systémem při intenzivních formách reprodukce. Živá hmotnost bahnic je 70–100 kg, beranů 120–140 kg. Plemeno je vhodné k chovu v nížinných a podhorských oblastech.